rozhovor s bohem
17. 2. 2009
Déšť sesílá armádu svých vodních vojáků na zem. V parku sedí u země temně černá noc. Vedle zachmuřelého tisu leží na písčité cestě mrtvé tělo a vedle něj stojí jeho dřívější majitel. A stále na něm visí jeho oblíbené modré triko se smajlíkem, ovšem s neradiční krvavou stopou na prsou.
Zmateně se ptá: „Co se to děje?"
„Co myslíš?" praví muž v džínách a modré košily, znenadání stojící vedle něj.
„Kdo jsi? Bůh? A já jsem mrtvý?"
„Je, a vždy to byla tvoje volba. Máš již chuť zemřít?"
„Mám na výběr? Copak můžu do nebe?"
„Dveře jsou pro tebe otevřené. Stačí jen učinit krok a vejít."
„Ale vždyť. Já, zhřešil jsem. Mnohokrát jsem kradl. A ta žena. Znásilnil jsem ji."
„A kdo si myslí, že má právo rozhodovat co pro mne jest hříšné. To jsou zlé skutky jen u vás. Pro mne je to zanedbatelné. Jistě jsi měl pro to svůj důvod."
„Jen vlastní uspokojení."
„I to je důvod."
„Pokud smím do nebe, pak bych chtěl ještě pár let být na zemi."
„A mohu se zeptat proč, člověče?"
„Mám tu známé, přítelkyni."
„Ale oni za tebou brzy přijdou. A ona tě podvádí, to přece již dlouho víš."
„I přes to. Chci dál žít."
„Dobrá tedy. Mohu zařídit tobě i tobě bližším dlouhý život, pokud mi odpovíš na dvě prosté otázky."
„Ano?"
„Proč vás, lidi, nemám zničit?"
„Umíme milovat."
„I nenávidět."
„Stavíme stroje."
„Které zabíjejí lidi."
„Umíme odpouštět."
„Ano, zajímavé. A druhá otázka. Proč je pro vás, lidi, tak důležitá láska?"
„Dává nám pocit svobody, radosti a opravdového štěstí. Jako nic na světě."
Po zakopnutí se zvedající muž si stírá déšť z obličeje a upravuje si své pomačkané modré triko se žlutým smajlíkem na prsou. "Zvláštní noc" pomyslí si a dál běžel parkem mezi znuděnými stromy a pomrkávajícími lampami.
„Opravdu zajímavé." podotkl bůh a pomalým krokem odešel zpět do nebeské utopie.
Zmateně se ptá: „Co se to děje?"
„Co myslíš?" praví muž v džínách a modré košily, znenadání stojící vedle něj.
„Kdo jsi? Bůh? A já jsem mrtvý?"
„Je, a vždy to byla tvoje volba. Máš již chuť zemřít?"
„Mám na výběr? Copak můžu do nebe?"
„Dveře jsou pro tebe otevřené. Stačí jen učinit krok a vejít."
„Ale vždyť. Já, zhřešil jsem. Mnohokrát jsem kradl. A ta žena. Znásilnil jsem ji."
„A kdo si myslí, že má právo rozhodovat co pro mne jest hříšné. To jsou zlé skutky jen u vás. Pro mne je to zanedbatelné. Jistě jsi měl pro to svůj důvod."
„Jen vlastní uspokojení."
„I to je důvod."
„Pokud smím do nebe, pak bych chtěl ještě pár let být na zemi."
„A mohu se zeptat proč, člověče?"
„Mám tu známé, přítelkyni."
„Ale oni za tebou brzy přijdou. A ona tě podvádí, to přece již dlouho víš."
„I přes to. Chci dál žít."
„Dobrá tedy. Mohu zařídit tobě i tobě bližším dlouhý život, pokud mi odpovíš na dvě prosté otázky."
„Ano?"
„Proč vás, lidi, nemám zničit?"
„Umíme milovat."
„I nenávidět."
„Stavíme stroje."
„Které zabíjejí lidi."
„Umíme odpouštět."
„Ano, zajímavé. A druhá otázka. Proč je pro vás, lidi, tak důležitá láska?"
„Dává nám pocit svobody, radosti a opravdového štěstí. Jako nic na světě."
Po zakopnutí se zvedající muž si stírá déšť z obličeje a upravuje si své pomačkané modré triko se žlutým smajlíkem na prsou. "Zvláštní noc" pomyslí si a dál běžel parkem mezi znuděnými stromy a pomrkávajícími lampami.
„Opravdu zajímavé." podotkl bůh a pomalým krokem odešel zpět do nebeské utopie.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář