Den 1.
17. 2. 2009
Nalézáme se na ostrově asi někde uprostřed Indického oceánu. Všude jen hustá džungle s vysokými kopci kam nikdy nevstoupila lidská noha. Tedy až do teď kdy na pláži leží muž ve volných džínách a v modré košily. Má krátké hnědé vlasy a oholenou tvář. Právě se probouzí z bezvědomí.
Po otevření očí je první co vidí jen blankytná obloha. Vyděšeně se rozhlíží okolo sebe a snaží se najít alespoň nějakou známou věc. To se mu ale nedaří. Poznává, že je na nějakém ostrově. Při marném pokusu posadit se zjišťuje, že má pořezané rameno. Poslední co si pamatuje předím, než se probudil tady je, že letěl letadlem 911 European Airlane z Londýna do Sydney. Matně si vzpomína co se dělo předtím...
Retro : Běžím po letišti směrem k terminálu kde mně mají odbavit k letu. Kufr za mnou nedobrovolně letí všemi směry. Lidé se mi vyhýbají a jeden muž za mnou vykřikl cosi ve stylu „Kam tak letíš vole?!" Já si ho ale nevšímám, protože za 5 minut mi odlétalo letadlo a já ho musím stihnout. Konečně procházím detektorem kovu, který se po mém projití rozpípá.
Jde ke mně letuška a říká: „Pane musíte si sundat všechny kovové věci."
Já tak provedl a odevzdal jsem jí mobil, pásek, a dřevěnou krabici. Ona jí otevřela a poňekud znervózněla.
„Pane ty nože si na palubu nesmíte vzít."
„Nebojte se já mám povolení." a podal jsem jí papír který mi dovoloval mít i na palubě cestovního letadla nůž, nebo jakoukoliv zbraň.
Po chvíli čtení se usmála a odpověděla: „V pořádku."
Vzal jsem si své věci zpět a podal letušce letenku.
Po chvilce mi ji vrátila a řekla: „Přeji hezký let, pane Johne McFeare."
Pomalu jsem prošel tunelem a zašel si sednout na své místo...
Současnost : Potom se Johnovi už jen marně vraští čelo, ale na nic si nevzpomíná. Vkládá hlavu do dlaní, když v tom ho zaujme něco, co je vedle něj. Leží tam v písku dámský řetízek s přívěskem na kterém byly písmena J.F. Zřejmně vypadl z letadla když padalo. John si povzdechl. Podle jeho hodinek je zhruba 14:00. Pokud chce aby ho někdo zachránil měl by mu pomoci tím, že zapálí signální oheň. S námahou vstává a otáčí se k džungli. Pokud potřebuje dřevo tak tam jistě bude. Jde tedy nějaké najít.
Asi po 30 minutách je John celý zmáčený svým potem a má jen pár malých klacíků. Potřeboval by něco, čím by mohl ty stromy porazit. CO TO BYLO?? Polekaně se otáčí a hledá něco co vydalo ten šustivý zvuk. Musí tam něco být. Nebo někdo. Jde pomale k tomu místu odkud se ozval ten zvuk. Blíží se tiše krok po kroku k tomu keři. Už vnímal každou jeho větvičku, každý list. Rychle k němu přiskakuje a rozhrnuje větve. Za nimi však nic není. John obejde keř a rozhlédne se. Nikde nic. Ale to mu přijde divné. Nikde není vůbec nic co by se hýbalo. Žádné mouchy, ptáci a tak podobně. V tom se jeho zrak upírá na zem kde leží 9mm pistole. Vedle ní byla krev. John ji zvedl a vydělal zásobník. Bylo v ní 9 nábojů. Bere tu zbraň a těch pár větví a jde zpátky na pláž. Dvě hodiny se bez úspěchu snaží zapálit oheň namoklými sirkami. Počká tedy do šesti hodin a udělá sluneční hodiny.
Je za 10 minut 6 a John zabodl jeden rovný klacek do země. O deset minut později dělá tam kam dopadá stín čáru. Píše u ní šestku a naproti dvanáctku. Podle toho doplňuje zbytek hodin. Je sice teprve 6 hodin, ale pořezané rameno, třísky v rukách a poškrabané nohy způsobují že je John velmi unavený. Usedá do písku a vzpomíná si na jednu situaci
Retro : Sedím na schůzi v kanceláři mého šéfa. kancelář je zařízena v temném stylu a většině lidí není vidět do očí.
Můj šéf směrem ke mně říká: „A tady pan finanční McFear poletí do Austrálie, aby zajistil tu velkou firmu, která nám chce platit tu tučnou sumu peněz. A jestli to zvořete, tak půjdete zpět tam, kam patříte. Na ulici!"
Současnost : John si vzpomněl ještě na něco, než usnul.
Retro : Stojím uprostřed pouště a jeden voják mi říká: „Dokončeno."
Současnost : Potom už John definitivně usnul...
Pokračování příště...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář